Čtyřicet studentů vyrazilo po stopách utrpení

Osvětim/Ústí n. O. – V nespočtu exkur­zí, kte­ré pořá­da­jí peda­go­go­vé Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé v Ústí nad Orlicí pro své svě­řen­ce, už pátým rokem figu­ru­je jed­no­den­ní zájezd do Osvětimi. Každoročně je o tuto exkur­zi znač­ný zájem a výjim­kou nebyl ani leto­šek – po sto­pách patr­ně nej­vět­ší­ho kolek­tiv­ní­ho utr­pe­ní v moder­ních ději­nách vyra­zi­lo hned 40 zájem­ců. Zpátky si ve stře­du večer vez­li nejen řadu poznat­ků, ale pře­de­vším sil­ný záži­tek.

Přes čty­ři hodi­ny pro­hlí­dek
Čtyřicetitisícové pol­ské měs­to neda­le­ko hra­nic s Českem se sta­lo ztě­les­ně­ním holo­caus­tu, jeho sym­bo­lem. Z šes­ti mili­o­nů židů zavraž­dě­ných nacis­ty za 2. svě­to­vé vál­ky zemřel při­bliž­ně mili­on prá­vě v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře Auschwitz-Birkenau. V ply­no­vých komo­rách umí­ra­li ovšem také Poláci, sovět­ští váleč­ní zajat­ci, Romové, v nepo­sled­ní řadě rov­něž obě­ti z úze­mí teh­dej­ší­ho Protektorátu Čechy a Morava.
Studenti ústec­ké „umprum­ky“ se s ději­na­mi nechval­ně pro­slu­lé­ho vyhla­zo­va­cí­ho tábo­ra sezna­mo­va­li bez­má­la pět hodin. Exkurzi nároč­nou nejen na ces­to­vá­ní zahá­ji­li zevrub­nou pro­hlíd­kou nej­star­ší čás­ti Auschwitz ve dvou dva­ce­ti­člen­ných sku­pi­nách. „Obě ved­ly výbor­ně při­pra­ve­né prů­vod­ky­ně, kte­rým pat­ří náš dík. V porov­ná­ní s někte­rý­mi pro­hlíd­ka­mi v pře­de­šlých letech jsme v tom­to ohle­du zazna­me­na­li výraz­né zlep­še­ní,“ uved­la Milena Pirochtová z peda­go­gic­ké­ho sbo­ru SŠUP, kte­rá exkur­zi již potře­tí spo­lupo­řá­da­la. Její kole­gy­ně Jana Halbrštátová pro změ­nu oce­ni­la způ­sob, jakým k exkur­zi při­stou­pi­li samot­ní žáci. „Po celou dobu se cho­va­li pří­klad­ně, pro­je­vo­va­li zájem o výklad i nabí­ze­nou lite­ra­tu­ru, od dlou­hé pro­hlíd­ky je neod­ra­di­lo ani nepří­z­ni­vé poča­sí,“ uved­la vyu­ču­jí­cí, kte­rá záro­veň zastá­vá funk­ci výchov­né porad­ky­ně.

Vzít si pona­u­če­ní
Druhou polo­vi­nu pro­hlíd­ky obsta­ra­la návště­va kom­ple­xu Birkenau (Březinka), kte­rý byl k původ­ní­mu tábo­ru při­po­jen v břez­nu 1942.  V sou­čas­nos­ti neob­sa­hu­je zda­le­ka všech­ny původ­ní budo­vy, docho­va­ly se však někte­ré z vězeň­ských domů, hlav­ní vstup­ní objekt či kole­jiš­tě včet­ně dobo­vých vagó­nů. Naopak už jen trosky zůsta­ly z dvo­ji­ce ply­no­vých komor.
Pro samot­né stu­den­ty byla návště­va Osvětimi sil­ným, uni­kát­ním zážit­kem. O své dojmy se podě­li­la napří­klad stu­dent­ka 1. roč­ní­ku obo­ru Grafický design tis­ko­vin Lucie Zamazalová. „Myslím si, že nejsem ješ­tě úpl­ně men­tál­ně při­pra­ve­ná pocho­pit, co se v Osvětimi doo­prav­dy dělo, a vcí­tit se do kůže lidí, kte­ří to pro­ži­li. Například v míst­nos­ti s vysta­ve­ný­mi vla­sy obě­tí se mi udě­la­lo oprav­du zle. Nevím přes­ně proč,  nej­spíš pro­to­že vla­sy jsou sou­čás­tí kaž­dé­ho člo­vě­ka a tohle je fyzic­ká při­po­mín­ka lidí, co zde byli,“ uved­la stu­dent­ka. Přidala i dal­ší osob­ní postře­hy: „První mé poci­ty z toho­to mís­ta byly: tak tohle je Osvětim? Tolik lidí tam s námi dneska bylo a úcty v nich jsem vidě­la mini­mum. Nemyslím tím naši ško­lu, ale ostat­ní oko­lo. Je to zvlášt­ní mís­to, za začát­ku mi při­po­mí­na­lo spí­še turis­tic­kou atrak­ci.“

Dlouhou ces­tu auto­bu­sem vypl­ni­la z čás­ti pro­jek­ce fil­mu věno­va­né­ho holo­caus­tu a krát­ká před­náš­ka. S ohle­dem na vel­ký zájem lze před­po­klá­dat, že bude exkur­ze do tábo­ra Auschwitz-Birkenau rea­li­zo­vá­na i za rok.