Českotřebovský alternativní klub podporuje grafik z „umprumky“

Ústí n. O./Česká Třebová – K čes­ko­tře­bov­ské kul­tur­ní scé­ně už jede­nác­tým rokem neod­mys­li­tel­ně pat­ří klub Modrý trpas­lík. Z býva­lé­ho dis­co klu­bu v pro­sto­rách kry­tu se sta­la vyhle­dá­va­ná alter­na­tiv­ní scé­na, kte­rá kaž­dý měsíc nabí­zí nejen kon­cer­ty, ale také diva­del­ní před­sta­ve­ní, autor­ská čte­ní či výsta­vy. Od samé­ho počát­ku spo­lu­pra­cu­je s klu­bem vedou­cí gra­fic­ké­ho desig­nu orlic­ko­ús­tec­ké Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Bohuslav Špaček. A prá­vě jeho autor­ské ilu­stra­ce jsou nyní v Trpaslíku vidě­ní.

Drží vyso­kou úro­veň
„Klub zaklá­da­li lidé z umě­lec­ké sku­pi­ny Triarius, spo­lu­pra­cu­ji s nimi od úpl­né­ho začát­ku. Jde o to, že všich­ni děla­jí dob­ro­vol­ně, a díky tomu si klub drží vyso­kou úro­veň dra­ma­tur­gie i na tak malém měs­tě. Co se týká mne, tak vytvá­řím kaž­dý měsíc pla­kát a letá­ky s autor­ský­mi ilu­stra­ce­mi, kte­ré jsou i moti­vem sou­čas­né výsta­vy,“ bilan­cu­je uply­nu­lé dese­ti­le­tí Modrého trpas­lí­ka a svůj podíl na něm Bohuslav Špaček.
Jeho ilu­stra­ce při­tom pro­šly výraz­ným vývo­jem. „Nejprve jsem vytvá­řel čer­no­bí­lé ploš­né nebo line­ár­ní kres­by a vychá­zel jsem z finanč­ních mož­nos­tí tis­ku. Tehdy dvě A3 lepe­né na pla­kát­ni­ci ved­le sebe. Z dneš­ní­ho pohle­du pros­tě hrůza,“ komen­tu­je s humo­rem Bohuslav Špaček a pokra­ču­je: „Později se pla­ká­ty tisk­ly na ofse­tu na dvě bar­vy a teh­dy jsem s obli­bou vyu­ží­val čer­nou bar­vu v kom­bi­na­ci s jed­nou výraz­nou pří­mou bar­vou. Tady se mi ote­vře­ly mož­nos­ti vyu­žít rastru a kva­li­ty ofse­to­vé­ho tis­ku.“
Další eta­pou ve tvor­bě Bohuslava Špačka byly ruč­ně pře­kres­lo­va­né kolá­že a poz­dě­ji moti­vy posta­ve­né na typo­gra­fii. „Ještě poz­dě­ji se mi s pře­cho­dem z ofse­tu na digi­tál­ní tisk ote­vře­ly mož­nos­ti plno­ba­rev­né ilu­stra­ce. V tu dobu jsem kres­lil cha­rak­te­ro­vé ilu­stra­ce, kde se růz­ně pro­mě­ňo­va­la posta­va Trpaslíka, a tak je tomu až dodnes. V sou­čas­nos­ti je to posta­vič­ka malé­ho sema­fo­ru,“ dopl­ňu­je vedou­cí gra­fi­ků na „umprum­ce“.

Je to tak někde mezi“
Ve stře­du 28. září dopl­nil ver­ni­sáž výsta­vy kon­cert slo­ven­ské­ho tria Talent Transport, kte­ré má za sebou mimo jiné spo­lu­prá­ci s Janou Kirschner a žánro­vě se pohy­bu­je na hra­ni­ci jaz­zu, art roc­ku, popu a sou­čas­né váž­né hud­by. Pro Bohuslava Špačka byla výsta­va pří­jem­ným zpes­t­ře­ním nároč­né peda­go­gic­ké prá­ce. „Je fakt, že vol­nou tvor­bu nejsem úpl­ně scho­pen zvlá­dat plno­hod­not­ně s uče­ním, rád bych se k ní ale vrá­til. Co se mi ovšem daří, je kom­bi­no­vat komerč­ní gra­fi­ku a učit. V této oblas­ti nachá­zím neu­stá­le nové mož­nos­ti a učím se novým věcem. Osobně se necí­tím být ani uměl­cem, ani plno­hod­not­ným gra­fi­kem a ani čis­tě uči­te­lem. Je to tak někde mezi,“ uza­ví­rá Bohuslav Špaček.