Absolvent ústecké „umprumky“ září, vyhrál Grafiku roku!

Absolvent ústecké „umprumky“ září, vyhrál Grafiku roku!

Praha/Ústí n. O. – Ze  Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Ústí nad Orlicí vychá­ze­jí absol­ven­ti, kte­ří se v živo­tě neztra­tí. A nejen to. Řada z nich pokra­ču­je ve stu­diu na vyso­kých umě­lec­kých ško­lách a sbí­ra­jí úspě­chy. Jeden oprav­du výraz­ný zazna­me­nal ve stře­du 15. úno­ra gra­fik a ilu­strá­tor Jakub Bachorík.

Hajlující vlčák zabo­do­val
Sdružení čes­kých uměl­ců gra­fi­ků Hollar sla­ví letos 100 let od zalo­že­ní a již po tři­a­dva­cá­té udí­le­lo Cenu Vladimíra Boudníka za celo­ži­vot­ní pří­nos gra­fi­ce – jejím lau­re­á­tem za rok 2016 se stal letos deva­de­sá­ti­le­tý Karel Malich.
V rám­ci slav­nost­ní­ho veče­ra v praž­ském Clam-Gallasově palá­ci byli oce­ně­ni také uměl­ci v dal­ších kate­go­ri­ích, mezi nimi i stu­den­ti. A prá­vě cenu Simeony Hoškové si odne­sl Jakub Bachorík, stu­dent VŠUP Praha, kte­rý svo­je prv­ní úspě­chy sbí­ral už coby stu­dent orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. Grafika se sty­lo­vým názvem Haf & Hail vznik­la uni­kát­ní tech­ni­kou, jed­ná se totiž o dře­vo­řez moto­ro­vou pilou. „Absolvovali jsme týden­ní workshop a měli jsme vytvo­řit dře­vo­ryt růz­ný­mi nástro­ji – brus­ka­mi, moto­ro­vý­mi pila­mi, hob­lí­ky. Ateliérové zadá­ní v jar­ním semest­ru loň­ské­ho roku zně­lo aktu­ál­ní spo­le­čen­ská nála­da a já jsem se toho cho­pil jako urči­té spo­le­čen­ské son­dy,“ vysvět­lil autor a dopl­nil: „Ztvárnil jsem sku­pi­nu našich spo­lu­ob­ča­nů, kte­rá se účast­ní pro mě veli­ce bizar­ních a buja­rých demon­stra­cí, kde pada­jí hod­ně radi­kál­ní a extré­mis­tic­ké názo­ry. Grafika haj­lu­jí­cí­ho němec­ké­ho ovčá­ka je urči­tým zob­ra­ze­ním extré­mis­tů.“

Choval se jako pro­fík,“ vzpo­mí­ná uči­tel
Úspěch Jakuba Bachoríka nemohl unik­nout pozor­nos­ti jeho „domov­ské ško­ly“, tedy orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. Na stu­den­ta, kte­rý už jako stře­do­ško­lák sbí­ral jeden úspěch za dru­hým včet­ně vítěz­ství v celo­stát­ní sou­tě­ži Studentský design, vzpo­mí­na­jí jeho vyu­ču­jí­cí rádi. „Jakub je oje­di­ně­lý pří­klad mimo­řád­ně talen­to­va­né­ho a pra­co­vi­té­ho stu­den­ta, kte­rý je sou­čas­ně také skrom­ný, komu­ni­ka­tiv­ní. Nedává oká­za­le naje­vo, že je nej­lep­ší, i když by mohl. Při plně­ní škol­ních úko­lů se cho­val jako pro­fík, kte­rý prá­ce ode­vzdá­val jako prv­ní a sou­čas­ně výbor­ně zpra­co­va­né. A to i teh­dy, když mu zada­ný úkol pří­liš nese­děl a neba­vil ho! Prostě mimo­řád­ný zjev, kte­rý se mezi stu­den­ty téměř nevy­sky­tu­je,“ vyse­kl poklo­nu své­mu býva­lé­mu stu­den­to­vi vedou­cí umě­lec­kých obo­rů SŠUP Jaroslav Habrman.“ Co bych k jeho úspě­chu dodal? Je to vyni­ka­jí­cí výsle­dek, i když zatím „jen“ v kate­go­rii stu­dent. Zas tak pře­kva­pu­jí­cí ale není, zvlášť pro ty, kte­ří Jakuba uči­li nebo jej zna­li,“ dopl­nil ješ­tě aka­de­mic­ký malíř Jaroslav Habrman.